IG210005 Nádraží Šatov

Nádraží bylo postaveno podle návrhu architekta traťových budov Rakouské severozápadní dráhy Carla Schlimpa, která se tak stala první stanicí na území zemí Koruny české na hlavní a nejkratší železniční spojnicí mezi Vídní a Berlínem. Stavba započala roku 1869, 8. listopadu 1871 byla stanice otevřena pro pravidelnou přepravu.
Původně malé nádraží, které spojovalo Moravu s Rakouskem se postupem času zvětšovalo, v roce 1909 projíždělo denně stanicí již více jak 40 pravidelných vlaků.

Rozměr:148 x 83 x 107 mm

150 let železnice v Šatově
V Šatově si připomínáme 150 let železnice, když 1.11.1871 byl zahájen železniční provoz na posledním úseku budované Severozápadní dráhy ze Znojma do Stockerau. Tím bylo umožněno pro obyvatele Šatova přímého železničního spojení do Znojma a Vídně. Pro šatovskou stanici bylo vyhlédnuto místo, kde je dnes šatovský hřbitov, ale pro odpor zdejších usedlíků a formanů z toho sešlo a nádraží bylo vybudováno na opačné straně Šatova, asi 2 km od středu obce. Trať směrem do Znojma od stanice vede po náspu přes potok Daníž, kde byl ponechán jen malý průchod, a to zavinilo již 24.7.1874 živelní pohromu. Nad Šatovem se strhla bouře s průtrží mračen a proudy vody valily do šatovské kotliny, průchod v náspu nestačil na odtékání vody a vytvořilo se asi 6 m vysoké jezero, které zatopilo stojící domky podél potoka. Průchod byl potom ihned zvětšen. Stavba dráhy měla pro Šatov i významný přínos. Podnikatel Jochem, který stavěl tuto trať, našel zde žárem slité cihly, které dal chemicky prozkoumat a když obdržel příznivý posudek, založil v roce 1873 proti nádraží šatovskou továrnu na hliněné zboží. Výrobky potom se přepravovaly k prodeji po železnici a pro provoz továrny docházelo po železnici uhlí. Šatovské nádraží mělo ze začátku provozu jen 2 dopravní a 1 manipulační kolej a pro silný provoz bylo v roce 1891 zvětšeno včetně zvětšení staniční budovy. V roce 1909 byla Severozápadní dráhy zestátněna. Tehdy přes Šatov jezdilo 40 pravidelných osobních vlaků a mezi Vídní a Berlínem zde jezdily 3 páry rychlíků. Když odboj českého národa v roce 1918 proti habsburské dynastii vyvrcholil, tak i šatovské nádraží bylo vojensky obsazeno včetně pancéřového vlaku a stanice převzata do české správy, avšak pro různé vyhrůžky Čechoslovákům neklidné období zde trvalo celý rok. V Šatově však zůstala česká menšina, která i dále byla vystavena germanizačním snahám zdejších Němců. K prosazení českých zájmů tehdy přispíval první český přednosta šatovské stanice Josef Kutil. V železniční stanici Šatov byla v roce 1919 zřízena Celní a pasová kontrola a tím i železniční hraniční přechod Šatov-Retz. V roce 1930 pro pokles osobní frekvence byly zde zrušeny trasy rychlíků na trati Praha – Vídeň. Tím přestala být naše trať rychlíkovou. Významnou přepravou ze Šatova byla zde vypěstovaná zelenina a tzv. „znojemské kvašáky“, které každý den prvním ranním osobním vlakem v přivěšeném nákladním vagonu se vozily na trhy do Vídně. Přepravovalo se také víno od Fi. Mössmer a Rücker a mléko z šatovské mlékárny Fi. Ivens & Terschel. Pro všeobecnou hospodářskou krizi v třicátých létech klesala i nákladní přeprava, avšak přeprava zboží ze zdejší továrny stoupala. Začátkem roku 1938 se začala přiostřovat politická situace a zdejší občané německé národnosti se stali výbojnější v očekávání nějakého spasení. Poměry postupně se stávaly čím dál horšími a v září 1938 došlo několikrát k napadení stanice Šatov ordnery, stanice byla obsazena československými vojáky, s kterými přednosta stanice Rudolf Trach s několika železničáři se zbraní v ruce se bránili přepadení. Do stanice přijel pancéřový vlak, který vyhodil část tratě do vzduchu a všichni museli pro přesilu ustoupit a 24.9.1938 obsadili stanici Němci. Přednosta Rudolf Trach byl za tuto vlasteneckou činnost později gestapem zatčen, odvlečen do koncentračního tábora Dachau, kde umučen zemřel. Stanice Šatov byla po dobu okupace 1938-1945 obsazena německým personálem, přes Šatov jezdily i 2 páry voj. rychlíků na trati Berlín – Vídeň. V místní továrně byl za války zřízen malý koncentrační tábor maďarských občanů židovského původu, kteří byli v Dubnu 1945 odvezeni vlakovým transportem ze Šatova do Německa. Po ukončení 2. světové války stanice Šatov byla do české správy převzata 25.5.1945. Osobní přeprava nebyla přes přechod Šatov-Retz obnovena. V poválečných létech zde byla slabá nákladní přeprava, zvýšila se na konci padesátých let, kdy se zde přepravovalo americké uhlí z německých přístavů do vídeňských tepláren. Z místních podniků se přepravovaly výrobky z šatovské Keramiky, Cihelny, z Papírny Devět mlýnů a později i z Vinařských závodů. Železniční nákladní přeprava v osmdesátých letech přes přechod silně stoupala a tím se zvýšil i počet až na 24 zaměstnanců stanice. Jezdily zde i 2 páry nákladních expresů mezi Vídní a Stockholmem. Uvolnění politických poměrů v roce 1989 přineslo i první příjezd zvláštního osobního vlaku do Šatova s rakouskými turisty z Retzu dne 15.7.1989 a od 22.12.1989 začala pravidelná osobní přeprava Retz – Znojmo, později přímými vlaky z Vídně. Po roce 1990 došlo k útlumu přepravy šatovské dlažby a ukončení výroby a také ke snížení nákladní přepravy přes přechod. Od roku 1996 přesunuto pohraniční odbavování nákladní přepravy do Znojma. Po vstupu ČR do EU dne 1.5.2004 došlo v Šatově ke zrušení Celní kontroly a po vstupu ČR do Schengenského prostoru dnem 21.12.2007 ke zrušení Pohraniční a pasové kontroly. Jelikož životnost železničního viaduktu ve Znojmě v osmdesátých létech končila, bylo Mezistátní dohodou s rakouskou stranou rozhodnuto o modernizaci a elektrifikaci celé tratě Retz - Šatov - Znojmo. Na rakouské straně bylo brzy započato z její modernizací, ale na české straně pro nedostatek finančním prostředkům se to protáhlo až do roku 2009, když 30.10.2009 byla v celém úseku Retz-Šatov-Znojmo stavba ukončena a stanice Šatov začala být dálkově řízena ze Znojma. Ve stanici Šatov zbudovány jen 2 koleje s nástupišti pro křižování vlaků a pro plánovanou odbočnou trať do Hatí, kde měl být zábavný park a 1 manipulační kolej. Tak stanice Šatov přestala být po 138 letech obsazena personálem. Vše je podrobně zdokumentováno v „Pamětní knize staničního úřadu v Šatově“. Přejeme Severozápadní dráze a železniční dopravě v Šatově, aby dále dobře sloužila veřejnosti.
Hejč Emanuel bývalý přednosta stanice Šatov